Sousedské spory - první část
Sousedské spory – první část
Jak všichni víme, ne vždy jsou sousedské vztahy idylické. Svého souseda si zpravidla nevybereme, a proto se Vám v tomto seriálu příspěvků pokusím na obecných příkladech vysvětlit, jak správně právně lze řešit nejčastější sousedské spory, v případech, kdy ztroskotá vzájemná domluva.
Na začátek si dovolím připomenout známý citát Johna Stuarta Milla, britského filozofa a politického ekonoma: "Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Tímto bychom se měli řídit nejen ve vztazích se svými sousedy a dbát na to, abychom uplatňováním svých vlastních práv již nezasahovali do práv ostatních jedinců. Respekt a vzájemná tolerance je pro sousedské soužití jedním ze základních stavebních kamenů.
Při pohledu na problematiku sousedských sporů je nutné si dále uvědomit, že vlastnictví jakékoli věci přináší nejenom práva, ale také i povinnosti.
Právní úprava sousedského práva je v současné době zakotvena především v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník") a klade si za cíl zejména přispět k "dobrému sousedství" stanovením vzájemných práv a vzájemných povinností sousedních vlastníků.
Dle občanského zákoníku platí, že "Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod."[1]
Neplatí tedy to, co si někteří jedinci myslí, a sice, že na svém pozemku nebo ve svém bytě či domě si můžeme dělat, co chceme. Vždy je nutné si uvědomit, že je nutno brát ohledy i na práva sousedů.
Základním kritériem pro posouzení jsou místní poměry. Zjednodušeně lze říci, že jinak se bude posuzovat situace, kdy např. kokrhá na vesnici a ve větším městě. Kokrhání kohouta na vesnici zcela nepochybně patří k místním poměrům, na brněnském sídlišti to ovšem již bude situace nepřiměřená.
Hluk se stává stále závažnějším problémem a je jednou z nejčastějších příčin sousedských sporů, komplikujících život jak ve městech, tak na vesnicích. Sami určitě vnímáte, že i rozvoj vesnic poblíže velkých měst vede k tomu, že i místa, kde dříve panovalo ticho, jsou již zdrojem hluku. Za nepřípustné obtěžování lze považovat i hlučný provoz rádia či televize, podle okolností a rozsahu také hluk vydávaný pilami, sekačkami apod. Při zvážení, zda se jedná o přípustné či nepřípustné obtěžování hlukem, je třeba vzít do úvahy zejména intenzitu hluku, dobu, ve které k rušení dochází a jak dlouho trvá, jakož i to, zda jde o rušení jednorázové, opakované či úmyslné. Za nepřípustné nebude považováno, jestliže vlastník domu občas a ve vhodnou denní dobu řeže motorovou pilou dříví. Naproti tomu za nepřípustné se dá označit trvalejší a nadměrně hlučné vyhrávání hudby či televize.
Pokud hluk překračuje hygienické limity, jedná se vždy o hluk, který je nepřiměřený místním poměrům. Proti takovému hluku může zasáhnout krajská hygienická stanice.
Naopak v případech, kdy hygienické limity překračovány nebudou, neznamená to automaticky, že jde o hluk přiměřený. Podle konkrétních okolností může i v případech, kdy je míra obtěžování hlukem nižší, než stanoví limity zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s nařízením vlády, toto obtěžování nepřiměřené poměrům a lze se proti němu bránit.
Obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům, které Vás podstatně omezuje v obvyklém užívání Vašeho bytu, domu či pozemku se lze bránit žalobou k soudu. V případě, že se žalobci podaří prokázat svá tvrzení rozhodne soud tak, že žalovaný je povinen zdržet se obtěžování Vás ze své nemovitosti pronikajícím na Vaši nemovitost.
Mgr. Luděk Nývlt, advokát
[1] § 1013 Občanského zákoníku